Rozhovor s Panem Olavi Tuovinenem (Finsko)
chov VIELFRASS

Pro přiblížení s osobou rozhodčího nastávající Klubové výstavy (konané dne 6.5. 2005 v Horce na Moravě) jsem oslovil delegovaného rozhodčího pana Tuovinena s požadavkem, zda by neodpověděl na některé odpovědí, které by jej našim vystavovatelům blíže představily. Ten souhlasil a ochotně prostřednictvím emailu na dotazy odpověděl.

     přeložil a připravil Ing. Vladimír Hutěčka ml.

Jaké byly Vaše první kontakty se psy?
Když jsem byl malý chlapec, vlastnil jsem německého špice. Ale jakmile jsme se s rodiči přestěhovali do Helsinek, musel jsem ho prodat. Jedenáct let mi trvalo přesvědčit otce, aby mi dovolil koupit psa. V roce 1975 jsem koupil svého prvního boxera. Vybral jsem boxera, protože toto plemeno vypadalo sympaticky a sportovně. V té době jsem chodil se svou budoucí ženou Anne a ta byla zděšena výběrem plemene. Ačkoliv brzy si je oblíbila a tři roky poté již vlastnila svého prvního psa.

Kdy byl zapsán Váš první vrh? Co znamená jméno Vaší chovatelské stanice?
V roce 1980 byl narozen náš první vrh boxerů. Anne vymyslela název chovatelské stanice VIELFRASS, což znamená ve finštině pojmenování pro “pořádného” jedlíka.

Kterým směrem se dále ubíral Váš chov?
Do roku 1988 jsme odchovali 30 vrhů boxerů. V roce 1988 jsme dostali od našich přátel, kteří také chovali boxery fenu norvičského teriéra. Ovšem norvičů jsme odchovali jen několik vrhů, protože se jedná o zdravotně problematické plemeno. Nejúspěšnější z našich norvičů byl Ch. Vielfrass Turun Murre, který byl velmi úspěšným chovným psem ve Finsku. Ovšem ve věku 5 let zemřel předčasně na rakovinu.

Co Vás přivedlo k foxteriérům?
Dlouho jsem se poohlížel po menším plemeni. Náš přítel Arto Peltomäki (chovatelská stanice SAPELARS) dlouho choval foxteriéry hladkosrsté. Plemeno se nám líbilo, protože je zdravotně bezproblémové s výborným charakterem. Jejich krátké kompaktní tělo a překrásná dlouhá hlava nás inspirovala. Bylo rozhodnoto.

Jaké byly Vaše začátky s foxteriéry ?
Začátky byly famózní – můj první hladkosrstý foxteriér Woodborne Jerry Cotton vyhrál  na svých prvních dvou výstavách titul Světový vítěz mladých a Evropský vítěz mladých. Poté jsem musel v jeho případě čelit problému plemene – jeho ucho se vztyčilo (ve Finsku nejsou uši fixovány, proto se nikdy nestal ani šampionem Finska).

Svůj chov hladkých jdem založil na fenách Ch. Leica v.d. Bismarcquelle a Ch. Woodborne Kite. Obě považuji za krásné feny, které vytvořily kvalitní základ mého chovu. V současnosti vlastním 4 psy a 8 fen foxteriéra hladkosrstého. Ve spoluvlastnictví mám pak dalších 5 hladkých.

Jaké jste si vytyčil chovatelské cíle?
Cílem mým a mé manželky Anne, jako chovatelů, je odchov zdravých psů s dobrou povahou. Nejdůležitější je totiž, dle mého názoru, nepoužívat při plemenitbě psi nemocné, případně s diskutabilním charakterem. Současně se snažíme mít krásné psy. Za velmi podstatné považujeme také udržet u psů původní poslání – tedy jako “lovců”. Ačkoliv sám nejsem v tomto směru příliš aktivní, tak jsem rád, že mí psi stále nepostrádají lovecké vlohy.

Jaké jsou Vaše dosavadní největší chovatelské úspěchy?
Mými největšími úspěchy jsou zisky titulů Evropský vítěz a to v roce 2000 se psem ve svém majetku Ch. Sapelars Lancelot a v roce 2004 s fenou mého chovu Ch. Vielfrass Anastacia. Další z mých fen – Vielfrass Q-malinja vyhrála Speciální výstavu foxteriérů ve Francii (jedná se o kombinaci zhodnocení jak z pohledu exteriéru tak i loveckého výkonu). Velmi pyšný jsem také na zisk titulu BIS - chovatelská skupina na Evropské výstavě psů v roce 2000 v Poznani.

Která z plemen psů na výstavách můžete posuzovat? V kterých zemích jste již posuzoval?
Jsem rozhodčím pro hladkosrsté i drsnosrsté foxteriéry a dalších patnáct plemen z FCI skupiny II. Mimo Finska jsem měl možnost posuzovat v Anglii, Švédsku, Norsku, Estonsku a Rusku.

Jaká kriteria jsou pro Vás při posuzování foxteriérů prvořadá ?
Jednoznačně upřednostňuji typ a celkovou vyváženost posuzovaných jedinců.

Co si myslíte o spolupráci mezi chovateli obecně?
Myslím, že spolupráce s jinými chovateli je náramně důležitá. Jedním z důvodů je skutečnost, že rodokmeny psů různých chovatelů nejsou většinou příbuzné, čímž nedojde k přílišnému zúžení chovné základny. Osobně často cetuji do zahraničí, abych navštívil chovatele, pohovořil s nimi a porovnal kvalitu jejich odchovů. Velmi rád se totiž setkávám s lidmi stejných zájmů.

Jak se těšíte na posuzování v České republice?
Pozvání posuzovat u vás si vážím a velmi se na něj těším.
                                                                                                                                                             Olavi Tuovinen, Finsko